| Útrapy
třicetileté války pronikly také do slezských hor. Když Švédové přitáhli roku 1647
k městu Zuckmantlu (dnes Zlaté Hory), obyvatelstvo opouštělo svůj majetek a zachraňovalo si holý život útěkem do hor . |
|
Žena místního řezníka Anna Tannheiserová, která byla v požehnaném stavu, našla bezpečné místo na hoře zvané Boží dar (Gottesgabe) asi hodinu cesty od města. V místě, které bylo skálou ohraničeno jako zdí a zastřešeno mohutnou jedlí, již nepřítel nehrozil, zato však na osamělou ženu přišly porodní bolesti. V této tísni úpěnlivě prosila Boha o pomoc a Svatou Pannu o přímluvu. Byla vyslyšena. Dne 18. července zde porodila zdravého syna Martina, s nímž se zakrátko vrátila domů. Chlapec prožil život jako vážený muž - radní svého města. Jeho dcera Dorota Weisová pak splnila Tannheiserovu poslední vůli. Nechala u malíře Šimona Schwarzera zhotovit obraz Bohorodičky a zavěsit jej na staré jedli v lesní samotě, kde se její otec narodil. |
Původní milostný obraz Panny Marie, nacházející se nyní ve farním kostele ve Zlatých Horách |
Na přání věřících Zuckmantlu biskupský úřad ve Vratislavi svolil, aby byl velmi krásný obraz roku 1729 přenesen do farního kostela. Tento zázračný obraz - kopie proslulé "pasovské " Madony s dítětem od Lucase Cranacha - tam zůstal dodnes. Pro lesní kapli byla zhotovena kopie jiná. |
Zakrátko však bylo toto poutní místo
(zvané Maria Hilf - Panna Maria Pomocná) poprvé ve velkém nebezpečí.
"Osvícené" reformy Josefa II. dosáhly i sem a v roce 1785
bylo vrchností nařízeno dřevěnou kapli zbourat. Obyvatelstvo Zlatých
Hor
podpořeno biskupstvím se však bránilo. Odvolání proti úřednímu
rozhodnutí bylo sice zamítnuto, ale ke
zbourání kaple nedošlo, protože se v širém okolí nenašel nikdo, kdo by byl ochoten
státní příkaz splnit. A to ani pod pohrůžkou, že |
| [Úvod]
[Další]
|